Biebrzanské dobrodružství
Nedávno jsme vyrazili fotit a obhlédnout faunu k sousedům do Polska. Vybrali jsme si Biebrzanský národní park, který je největším národním parkem v Polsku vůbec a v Evropě je unikátní pro své rozsáhlé močály a rašeliniště. Je domovem především velkého množství bahňáků a dravců a na jaře, když se řeka Biebrza vylije z břehů, se objeví tisíce tažných ptáků. Celkem bylo v parku pozorováno kolem 273 druhů ptáků. V údolí řeky žije také největší počet losů v Polsku a narazit můžete i na vlky, vydry a bobry.
Pokud jde o ptáky, nejlepším obdobím pro návštěvu Biebrzanského NP je samozřejmě jaro, kdy v květnu už je většina migrujících ptáků na místě. Naproti tomu v zimě ve sněhu se dají zase dobře stopovat velcí savci. Prostě každé roční období má něco do sebe a v parku je taková diverzita, že se nemůže stát, abyste něco zajímavého nepozorovali. My jsme ale vyrazili na začátku července, jak nám dovolily státní svátky.
Tomu, že největší část parku zabírají mokřady, odpovídá v létě bohužel i množství komárů. S tím jsme samozřejmě dopředu počítali a poměrně dobře jsme se i vybavili. To co jsme ale zažili, jsem si nepředstavovala ani v nejdivočejším snu. Pořízené snímky byly doslova zaplacené krví! Představte si, že je sluníčko a přes dvacet stupňů celsia a místo abyste se vesele proháněli v kraťasech a tričku, paříte se v punčocháčích, dlouhých kalhotách a bundě, protože to se vám osvědčí jako jediná obrana proti bodavému hmyzu. Když jsem viděla po parku běhat pár nadšených sportovců v krátkém oblečení, napadlo mě, že je to ideální místo na získání olympijské formy, protože pokud se jen na chvíli zastavíte nabrat síly, komáři vás doslova vysají zaživa.
Co se týče dopravy, my jsme do Polska vyrazili autem. Pokud plánujete větší přesuny po parku, je to nejlepší varianta, vzhledem k jeho rozloze a omezené veřejné dopravě. Spali jsme celkem ve třech kempech - ve vesnici Kopytkowo, Osowiec Twierdza a Budy. Ředitelství parku s informačním centrem se nachází v osadě Osowiec Twierdza, kde se dá koupit mapka NP, zapůjčit prospekty o zajímavých místech a zaplatit musíte i vstupné do parku, které je 6 złotych na den.
Teď už něco k tomu, co jsme viděli…Čápi bílí byli doslova na každém kroku a dali se i velice dobře fotit. Připadalo mi to jako takový místní kolorit. Každá sebemenší vesnička měla minimálně jedno čapí hnízdo, prostě báječné. Nejplodnější z hlediska pozorování a focení byla oblast podmáčených a částečně zatopených luk kolem vesnice Kopytkowo, kde jsme mimo jiné pozorovali nespočet čejek chocholatých, jeřábů popelavých, hus velkých, jespáků bojovných, racků chechtavých, volavek popelavých a vodoušů bahenních.
Prozkoumat jsme chtěli samozřejmě také nejvýznamnější část parku tzv. Czerwone Bagno, ke kterému jsme se vydali z Kopytkowa pěšky. Když nám zaměstnanec parku v informacích tvrdil, že cesta, kterou jsme chtěli zvolit, vede bažinou místy až po kolena, jen jsme přikyvovali a v duchu si říkali, že mi přece nejsme žádná másla. To jsem ještě netušila, že třikrát v bahně ztratím holínku a jednou dokonce i ponožku a to vše za doprovodu věrných komářích a hovadích přátel. Proto doporučuji vyrazit minimálně ve dvou, aby vás měl v kritické situaci kdo z bahna vytáhnout.
Jedním ze silných zážitků bylo i první setkání s losy ve volné přírodě. Bohužel i to si vybralo svou daň. Z auta jsme zahlédli na poli stojící losici. Vyplížila jsem se a snažila se k ní po poli přiblížit. Když jsem si lehla, přišlo nemilé překvapení ve formě pole čerstvě pohnojeného močůvkou. Potom, co jsem se vrátila do auta, můj muž prohlásil, že se mnou ve stanu nespí. No musím přiznat, že i foťák byl cítit ještě dva dny potom. I losí radovánky se odehrály v oblasti Kopytkowa, i když jako největší pravděpodobnost pozorovat losy se uvádí vyhlídka G. Wilcza v oblasti Grzed, jižně od Czerwoneho Bagna.
Velkou radost jsem měla také z rákosníka ostřicového, který je dle Červeného seznamu IUCN klasifikován jako zranitelný druh a jde o nejvzácnějšího pěvce pevninské Evropy. Na toho jsme měli štěstí v oblasti Dluga Luka, která se nachází v jižní části parku. Jde o velice významné místo, uvádí se, že je z hlediska hnízdění tohoto druhu druhé nejdůležitější na světě. Proti náletům, které tyto vzácné mokřady ohrožují, se bojuje sekáním speciálně upravenou rolbou proti zapadnutí. Když to shrnu, určitě se na místo činu ještě někdy vydáme, ale určitě v jiném ročním období…:) Pokud máte více času, určitě se vyplatí spojit Biebrzanský národní park ještě s návštěvou Bělověžského pralesa, který je další úžasnou polskou lokalitou. Lovu zdar!
